Během učení si vedu reflektivní deník, takže když vyzkouším nějaký nový nástroj, sleduji, jaký dopad má na žáky. Některé nástroje pak přestanu využívat, jiné se naopak stávají součástí mé každodenní praxe. Zde je pět vychytávek, které se mi osvědčily v minulém školním roce. Neznamená to, že sednou každému, ale třeba se vám nějaký z nich zalíbí.
TIP 1: V otvíráku jdi až k základům
Na konci „otvíráku“ by měl každý žák vědět, že umí látku potřebnou pro zvládnutí cíle dané lekce. Pokud chci učit podmět, žák musí vědět, že umí poznat přísudek a zeptat se pádovou otázkou kdo/co. Žáci o své znalosti předchozího učiva nejen vědí – to nestačí –, ale během otvíráku si ji zažijí. K tomu používám otevřené otázky případně cvičení, kde žáci odpovídají na mazací tabulky.
Osvědčilo se mi jít přitom až k úplným základům, takže v příkladu s podmětem jsem i v osmé třídě začínal tím, že jsem žáky nechal najít ve větě sloveso. Zatím se mi nestalo, že by někdo řekl, že je to příliš snadné nebo nudné. Naopak se mi hodina zhroutila, když jsem očekával přílišnou předchozí znalost (žáci ji v tu chvíli měli, ale nedostali prostor si toto vědomí vlastní kompetentnosti zažít). S jednoduchým zadáním do otvíráku dostává každý šanci se zapojit. Pokud po zapojení přichází ocenění, zvyšuje se tím šance, že se každý žák zapojí i do další fáze výuky: jednak proto, že bude chtít další ocenění, jednak proto, že vidí, že látku zvládá.
TIP 2: Nikoliv „co to je“, ale „jak se to pozná“
V JÁ fázi explicitní hodiny vysvětluje učitel látku. Je potřeba, aby toto vysvětlení bylo rychlé a jasné. V mojí explicitní praxi mi pomohlo používat 1. osobu a každý jednotlivý krok napsat na zvláštní odrážku. Neztrácím čas (a tedy pozornost žáků) definicemi, ale rovnou přicházím k tomu, jak daný úkaz poznám ve větě. U podmětu tedy nezačínám tím, že bych vysvětloval, že jde o větný člen, který tvoří s přísudkem základní skladební dvojici, ale moje vysvětlení probíhá přibližně takto:
„Dneska se naučíte poznat ve větě podmět. Když hledám podmět, najdu si přísudek. Zeptám se kdo/co a přísudek a odpovědí je podmět. Příklad: Petr snědl jablko. Přísudek je ‚snědl‘. Zeptám se ‚kdo/co snědl?‘ a odpověď je ‚Petr‘. Petr je podmět.“
TIP 3: Připravenost jako součást hodnocení a úvodního rituálu
Explicitní výuka využívá rutiny a rituály. Díky nim žáci přesně vědí, co mají dělat, a mohou se soustředit na cílové učivo místo toho, aby plýtvali mozkovou kapacitou na mé instrukce. Jako součást úvodního rituálu jsem zařadil připravenost na hodinu – ta spočívá v tom, že má každý žák tužku, poznámky z minulé hodiny, případně knihu nebo mazací tabulku. Na začátku každé hodiny si třídu obejdu a udělám si tečku u těch, kdo přípravu mají, a křížek u těch, kdo připraveni nejsou. Připravenost je pak součást hodnocení. Po tom, co jsem připravenost začal hodnotit, jsem nejen ušetřil čas, protože během hodiny nikdo nehledal tužku a sešit, ale také jsem měl tu a tam možnost vidět žáky, jak běží z přestávky do třídy se sešitem a tužkou v ruce a křičí: „já jsem připravenej, já jsem připravenej“.
TIP 4: Využití asistenta
Pokud máte ve třídě asistenta pedagoga, využijte ho! Během otvíráku a fáze MY využívám asistenty k tomu, aby mi zaznamenávali, kolik žáků mělo správné odpovědi, a napsali, komu dělala látka problém. Díky tomu se mohu soustředit na třídu jako celek a nemusím si pamatovat, kdo přesně měl u jaké látky problém – asistent si to hlídá za mě. Před fází VY se pak asistenta zeptám, kdo měl největší problém a k těmto žákům jdu buď já, nebo asistent a poskytneme jim jemnější lešení. Ve fázi VY lze zároveň asistenta využít jako kontrolu (přičemž zpětnou vazbu dává formou detektivní práce, viz níže).
TIP 5: Oprava formou detektivní práce
Jde o tip Dylana Williama (viz Co funguje ve třídě), který mi usnadnil zpětnou vazbu v hodině i opravy domácích úkolů. Když mi žák odevzdá vypracované cvičení nebo úkol, ve kterém není žádná chyba, dostane ode mě na cvičení razítko. Pokud v něm jsou chyby, napíši nahoru na úkol počet chyb. Žák pak chyby hledá a úkol mi odevzdá znovu. Výhoda pro žáka je, že se na úkol musí znovu podívat, znovu na látku zaměřit pozornost, a tudíž si pravidla a postupy spíše zapíše do dlouhodobé paměti. Výhodou pro mě je čas: díky této praxi se mi podařilo omezit opravy padesáti úkolů na cca hodinu týdně.
