Kdyby nás někdo vyzval, abychom si představili ideální hodinu, řadě z nás se vybaví následující obraz: všichni žáci téměř bezchybně zdolávají jedno gradované cvičení za druhým. Zažívají si přitom úspěch, takže si v cvičeních volí stále těžší úrovně, a aniž by to tušili, dostanou se před koncem hodiny v látce na expertní úroveň, když dokáží řešit úlohy, které jsme jako učitelé vybrali z vysokoškolských učebnic.
Ačkoliv jde o situaci, ve které by se velká část učitelů ráda ocitla, podle výzkumů nemusí v této hodině vůbec docházet k učení. To je jedna ze základních premis, které ve své knize „What If Everything You Knew about Education Was Wrong“ představuje anglický učitel a autor v oblasti vzdělávání David Didau.
Didau vychází z toho, že učení je změnou v dlouhodobé paměti (Didau 2019, s. 177) a jakožto vnitřní změna je neviditelné (tamtéž, s. 166). To, co jako učitelé ve třídě pozorujeme, je výkon: sledujeme to, jak naši žáci pracují. Nicméně výkon podle výzkumů nevede k učení (tamtéž, s. 154). Jako učitelé se k němu upínáme proto, že je to to jediné, co pozorovat můžeme. Efektní vypracovávání gradovaných úloh a jemu podobné výkony dávají nám učitelům pocit, že žáci učivo chápou, a tudíž látku umí. Uvnitř žákovy hlavy zatím vzniká iluze, že je učivo jasné. Díky tomu se student nemusí příliš snažit a soustředit, takže na učivo tolik nezaměřuje pozornost. Může si říkat: „Pracuji a jde mi to, tak proč bych o látce přemýšlel?“ Nicméně kde není zaměření pozornosti a cílené přemýšlení, není ani učení.
Podle Didaua probíhá učení nejvíce v okamžiku, kdy si žáci testováním vybavují látku z paměti. Předpokladem vybavování z paměti je ale zapomnění. Efektivní učitel tedy žáky „naučí“ látku a pak je nechá ji zapomenout, aby je o několik dnů později donutil vybavit si ji z paměti. Jde o praktiku, která se anglicky jmenuje retrieval practice. Didau dokonce ve své knize uvádí časové intervaly, po nichž je nejefektivnější se k probranému učivu vracet (tamtéž s. 221-224).
Učení je změnou v dlouhodobé paměti a jakožto vnitřní změna je neviditelné. To, co jako učitelé ve třídě pozorujeme, je výkon: sledujeme to, jak naši žáci pracují. Nicméně výkon podle výzkumů nevede k učení.
Didauova premisa, že učení je neviditelné a výkon k němu nevede, má několik zásadních důsledků pro explicitní výuku.
Protože si učitel při explicitně pojaté hodině neustále ověřuje výkon žáků, je potřeba počítat i s tím, že při něm nedochází k dlouhodobému zapamatování, a k probrané látce se pravidelně vracet. Při tomto opakování je dobré používat různé testovací techniky, aby si žáci vybavovali učivo z paměti. Znovu jim látku vysvětlit nebo jim říct, ať si po sobě přečtou poznámky, je z hlediska učení neefektivní.
Otvíráky hodin skýtají výbornou příležitost pro vybavování z paměti nebo krátké testování. Právě zde dochází k učení. Didau dokonce podotýká, že testování vede k učení i v případech, kdy žáci nedostávají žádnou zpětnou vazbu na to, zda jsou jejich odpovědi správné (srov. Didau 2019, s. 234 a 237).
Netřeba se bát okamžiku, kdy třída v gradovaných úlohách nešlape jako hodinky. Skutečnost, že žáci s látkou zápolí, neznamená, že jsme jako učitelé něco špatně vysvětlili, ale že možná právě v dané chvíli dochází k učení. Žáci musí přemýšlet, což je okamžik, kdy vynakládají mentální úsilí, které vede k zapamatování látky (Didau 2019, s. 203).
Domácí úkoly a asynchronní zadání lze využít k vracení se ke starší látce. Pokud dáme žákům domácí úkol z látky, kterou jsme probírali před měsícem nebo dvěma, budou si ji muset znovu vybavit z paměti. Chvíli si možná budou s úkolem lámat hlavu, ale právě tím jim vytvoříme prostor zapsat si učivo do dlouhodobé paměti.
Opravujte formou detektivní práce (více o tom v příspěvku 5 praktických tipů do explicitních hodin). Když se žák při opravě dozví pouze počet chyb, ale neví, kde jsou, musí na celý úkol znovu zaměřit pozornost a více se při tom soustředit, aby chybu našel. Nad úkolem tak hlouběji přemýšlí, čímž si látku efektivněji ukládá do dlouhodobé paměti.
Použitá literatura:
Didau, David. What If Everything You Knew about Education Was Wrong? Bancyfelin: Crown House Publishing 2019.