Psaní je disciplína, která se většinou zadá. Napiš úvahu, napiš esej. Méně často už se psaní vyučuje. Přitom jde o komplexní dovednost, na kterou se i jako učitelé češtiny musíme mnohdy soustředit. Naši žáci se nenaučí psát jen proto, že jim budeme pořád dokola zadávat úkoly na psaní. Jde o dovednost, kterou musíme explicitně a vědomě učit a budovat, dokud se z jednotlivých krůčků nestanou návyky.
Myšlenková mapa níže ukazuje, kolik znalostí a dovedností musí žák zvládnout k tomu, aby psaní dokázal ovládnout. Součástí mapy jsou jak věci technické (jak dobře vytvořit větu nebo jak argumentovat), tak procesní (jak plánovat a editovat svůj text). Pokud chceme, aby se naši žáci naučili psát, musíme je krok po kroku dovést k tomu, že se jednotlivá chapadla myšlenkové mapy stanou automatickými návyky.
Kniha The Writing Revolution Judith C. Hochmanové a Natalie Wexlerové dává výborný návod, jak na to. Autorky ukazují, jak postupně rozvíjet schopnost zkonstruovat slušnou větu, jak následně přejít k odstavci a jak pak pomoci žákům napsat solidní esej. Podstatnou premisou jejich práce je to, že psaní nelze vyučovat bez učebního kontextu, a že by proto jeho výuka měla být obsahem všech předmětů, tedy ne pouze češtiny. Jako češtináři ovšem můžeme dobře odhadnout, které dovednosti z komplexní myšlenkové mapy potřebují studenti rozvíjet a jaké aktivity k rozvoji těchto dovedností slouží.
Jedním z problémů psaní je, že ho žáci často dostávají zadané ve velkých celcích. Když ale s výukou psaní začínáme, naši žáci často neumí pořádně napsat větu (srov. The Writing Revolution, s. 10). Výuka psaní proto začíná od toho, jak dobře sestavit větu. Teprve potom se lze přesunout k odstavci, případně delšímu textu. Pozitivní zpráva tedy je, že jako učitelé nemusíme zadávat úmorné eseje a trávit víkendy opravami, na které se žáci sotva podívají. Naopak jde o to, upřednostnit kvalitu před kvantitou. Aktivity z knihy The Writing Revolution lze využít v každém předmětu. V explicitní výuce je lze zařadit na začátek hodiny při opakování látky z předchozí lekce nebo na konec, kde plní funkci propustky.
Zatímco kniha samotná představuje komplexního průvodce, který krok po kroku buduje u žáků dovednost psaní, v tomto příspěvku bych rád uvedl alespoň dvě univerzálně využitelné aktivity, když s výukou psaní začínáte. V první z nich napíšete na tabuli jednoduché sdělení a studenti ho musí dokončit pomocí spojek PROTOŽE, ALE a TUDÍŽ. Tuto aktivitu jsem použil například jako propustku z hodiny o době veleslavínské, když jsem začal větou „Doba veleslavínská byla zlatým věkem českého jazyka“. Děti dokončovaly tvrzení obdobnými větami, jako jsou tyto:
- Doba veleslavínská byla zlatým věkem českého jazyka, PROTOŽE se čeština díky knihtisku rozšiřovala.
- Doba veleslavínská byla zlatým věkem českého jazyka, ALE po porážce na Bílé hoře byla vytlačena němčinou.
- Doba veleslavínská byla zlatým věkem českého jazyka, TUDÍŽ si ji Dobrovský vybral jako vzor pro svou mluvnici.
Další aktivitou je cvičení, ve kterém učitel napíše na tabuli holou větu a pod ni vypíše tázací slova jako KDO, KDY, KDE, JAK, PROČ. Zadaná tázací slova lze pochopitelně měnit podle potřeby a kontextu. Žáci si nejprve napíší poznámky k jednotlivým tázacím slovům. Když například dostanou holou větu: „Napsal mluvnici češtiny“, píší si tyto poznámky:
Napsal mluvnici češtiny.
- KDO: Josef Dobrovský
- KDY: Na konci 18. století
- JAK: Tím, že popsal češtinu doby veleslavínské
- PROČ: Aby rozšířil povědomí o češtině.
Ve druhém kroku žáci píší z těchto poznámek rozvité souvětí. Mohou tedy vzniknout věty jako například: „Na konci 18. století publikoval Josef Dobrovský mluvnici češtiny, ve které popsal jazyk doby veleslavínské.“
Pokud tyto cvičení pravidelně zahrnujeme do výuky, stává se z nich postupně návyk, takže žáci začínají v rozvitých větách odpovídat také na otázky během hodiny.
Aktivity spojené s rozvojem psaní lze výborně využít pro zadání do čtenářských dílen. Tak například dostali moji žáci za úkol dokončit pomocí spojek PROTOŽE, ALE, TUDÍŽ větu „XY je moje oblíbená postava…“
Na jiné dílně dostali zadanou větu: „Moje postava pohnula dějem“ a k ní tázací slova KDO, KDY, KDE, JAK, PROČ. Napsali si nejprve poznámky a následně celou větu:
Moje postava pohnula dějem:
- KDO: Harry Potter
- KDY: hned po svém narození
- KDE: v domě svých rodičů
- JAK: přežil Voldemortův útok
- PROČ: způsobil Voldemortův pád a proslavil se
Hned po svém narození pohnul Harry Potter dějem, když přežil Voldemortův útok, a tak způsobil pád temného pána.